Irsko, 2007
Tak tento víkend byl poslední v Irsku. Ve čtvrtek se vracím zpátky do ČR. Huráááá :-) Ale stálo to za to.
****************************************************
neděle 13.5.2007
Ráno pořádná irská snídaně (zajímavý, ještě toho nemám dost, hodlám si to užít do posledního dne :-)) a jedeme k zahradám Powerscourt Gardens. Upravená zahrada, jezírka, vodotrysky, japonská čajová zahrada, skleníky... V místním obchůdku kupuju marmeládu s guinessem - to mě tedy zajímá :-)) Pokračujeme autem dál k vodopádům Powerscourt waterfalls. Tam se dokonale vyblbnu na dětských průlezkách, až mě druhej den bolí ruce...
Na úzkých silničkách si vyprosím od Petra volant a zkouším řízení vlevo. Pravá ruka si nedá říct a porád šahá na řadící páku :-) Naštěstí mi to dlouho nevydrží a předávám řízení Adél. Ta odjede 100m, uvidí kopec a má toho dost. Takže se řízení ujímá zpátky Petr. Dojíždíme k dalšímu tipu průvodce, k jezeru Lough Tay. Bohužel však není přístupné, tak se po drobné procházce vydáváme zpět k autu. Následuje zastávka u Glendalough, prohlídka historického hřbitůvku a kostela. Pak už opouštíme Wicklow Mountains a uháníme zpátky na jih. Neopomeneme zastavit u dalšího z mnoha Dolmenů - Broweshill Dolmen. Začíná nám na zpáteční cestě mírně poprchávat. Naší poslední zastávkou je městečko Kilkenny. Hrad už je zavřený, tak si jen projdem místní uličky, nakoupíme něco k jídlu a jedem domů.
****************************************************
sobota 12.5.2007
Ráno prozměnu irská snídaně, paní domácí nás podělí mapkami a radami, kam se vydat. Na její doporučení vyrážíme ke kopci, který se mírně zdvíhá za vesnicí Slane. Na vršku nacházíme rozpadlý františkánský klášter se stále funkčním hřibitůvkem a zbytek věže z kostela svatého patrika. Kupodivu je odtud pěkný výhled na mírně zvlněnou krajinku údolí řeky Boyne. Po vyhlídce sjíždíme dolů k řece Boyne a po drobném bloudění se dostáváme do turistického centra Bru Na Boinne. Odtud vyrážíme svozovým autobusem k Newgrange a začíná pěkně pršet. Chvilku čekáme na pana průvodce. Pochvíli přijde a vydáváme se k hrobce. Průvodce vypadá úplně přesně jako hobbit Smíšek :-) Povykládá nám něco o historii, původu, smyslu hrobky, nakonec z toho stejně vyleze, že se v podstatě neví, k čemu to sloužilo a vpouští postupně dychtivé návštěvníky nízkým vchodem dovnitř (lidé v dobách neolitu měřili sotva metr šedesát, takže dlouháni pozor). Uvnitř další přednáška + zhasnutí světel a názorná ukázka jak se světlo v době zimního slunovratu plíží postupně dovnitř hrobky. Asi po dvou hodinkách se vydáváme na další cestu. Tentokrát na horu králů - Hill of Tara . Čekala jsem tady trochu větší parkoviště a nějaké informační středisko, zas tak malá památka to není. Jsou tu asi jen dva obchůdky a kavárnička. Vydáváme se z parkoviště směrem do kopce k malému kostelíku a dál na vršek kopce. Zelená louka, mírně zvlněný pahorek a všude ovčince. Takže člověk místo aby si užíval mystického ducha tohoto místa, musí si hlídat, kam šlape. Hill of Tara je nejspíš mnohem zajímavější při pohledu z letadla, kdy jsou rozpoznatelné kruhy jednotlivých hrobek, ale když jste dole, tak máte pocit, že jste na nějakém golfovém hřišti. S kolegyní jsme si osahaly falický symbol na vršku kopce, abysme byly plodný :-) a vracíme se zpět k autu. Dohadujeme se nad mapou, kam vyrazíme teď. Petr chce mermomocí vidět muzeum vláčku v Mallahide, tak se vydáváme na sever Dublinu. Cestou podřimuju, registruju pouze šílené kolony aut, které se zhušťují směrem k Dublinu, ale po několika špatných odbočeních se dostáváme k Mallahide . Na parkovišti se jako zázrakem těsně před námi uvolňuje jedno místo. Při vystupování k našim uším dolehnout zvuky dud. Cooo? Tady v Irsku a skotské dudy? Žebysme někde přejeli do Skotska? Okolo pobíhá pár skotů v sukních. Směrem k hradu se to začíná stupňovat. A na nedalekém hřišti už nám začíná být vše jasné. Ocitli jsme se na mezinárodním festivalu v hraní na dudy a bubny. No úžasný, jsem nadšená a odmítám jít na nějakej pitomej hrad (už jich mám v Irsku po krk) Adél a Ruda zůstávají taky, takže do muzea vláčků se odhodlaně vydává Petr sám. Na volném prostranství se tu konají různé typicky skotské hry ( hod kamenem do dálky, hod kladivem, vrh koulí a nejpopulárnější vrh kládou). Na dalším plácku soutěží skupiny hudebníků (od členů čítajících 50+, přes mladé dudáky a bubeníky,...) A různé další soutěže, něco jako pochody mažoretek, nebo co to bylo.., přetahování s lanem,... No já byla úplně nadšená, děsně žeru krásný mužský v uniformách (co na tom, že měli sukně :-)) Na závěr jsem si koupila i triko na památku :-) A samozřejmě, že jsem se s nějakým tím skoťákem i vyfotila.
V pozdním odpoledni už se vydáváme dál na jih. Chceme se vyhnout dálnici okolo Dublinu, tak se snažíme menšími silničkami Dublin objet. Motáme se však neustále nějakými nákupními a průmyslovými zónami, děs běs. Nesmím ještě opomenout drobnou zajížďku, ke které nás nabádá tištěný průvodce. Castletown House. Jenže je zrovínka v opravě, tak nevypadá zrovna vábně. U místních číňanů aspoň nakoupíme čínu a hranolky a vydáváme se zas na jih. Aby bylo jasno, navigace se ujímáme já a Ruda a suveréně skončíme v centru Dublinu. Nebudu vám popisovat, co vše k tomu vedlo, prostě to bylo tak snadný, že jakmile jsme zjistili, že Dublinu se už opravdu nevyhneme, začli jsme vykládat, že jsme Adél prostě chtěli ten Dublin ukázat, když tam ještě nebyla :-) Tak jsme si dali decentní okružní jízdu Dublinem, ukázali Adél letem světem všechny památky. Zaparkovali jsme nachvilku auto na břehu řeky Liffey, vyfotili loďku a vydali se z centra pryč. Kupodivu to bylo ještě jednodušší než se dostat do centra. Hned jsme chytli silnici na kýžený směr, rozradostněný Ruda s Adél dokonce objevili park, ve kterém je krásná socha Oskara Wilda (viz níže moje návševa Dublinu) a prchali jsme dál na jih, protože už se zas začalo notně připozdívat. A znáte to, já a mé plašení, jak nechytnem Bíbíčko. Když dojíždíme do pobřežního městečka Bray už se stmívá. Nikde tu nevidíme vývěsní štíty lákající do Bíbíček. Po dlouhém hledání nacházíme jedno - plné. Odkazuje nás kamsi do hotelu. Opouštíme tedy Bray a budem zkoušet štěstí v menších vískách okolo. Další vsí je Enniskery. Tady už je Bíbíček o trochu víc, všechny jsou však zaplněny. Upozorňuju, že už je skoro deset hodin a začíná být tma jak v pytli. Vyjedem kamsi na kopec, najednou Petr strhává volant na stranu a vtrhne si to ostře do jakési temné uličky. No není možné, na konci té uličky stojí nádherné bíbíčko a dokonce pro nás mají volno. Sympatický pán nás ubytovává a láká nás na soutěž Eurosong, jejíž přímý přenos právě běží v TV. Odmítáme s tím, že ČR už stejně vypadlo, a že nás to stejně nezajímá :-)). Asi do půlnoci hrajeme osadníky a pak už hurá do postýlek.
****************************************************
pátek 11.5.2007
Takže před námi je poslední víkend v Irsku, hodláme ho pořádně využít. Vyrážíme v pátek hned po práci, abychom stihli dojet co nejvíc na sever Irska. Cesta ubíhá v poklidu, já pospávám. Naviguje Ruda, takže se zdárně vyhýbáme Dublinu a po okreskách pokračujem dál na sever. Projíždíme malebnými vesničkami ve vnitrozemí, sluníčko svítí, párkrát sice špatně odbočujeme (taky v tom úžasným irským značení, aby se čert vyznal, odbočku mají označenou až za odbočkou :-). S postupujícím časem už přemlouvám osazenstvo auta (Já, Adél, Ruda a Petr), že si raději začnem shánět nějaký BB, nebo budem muset spát v autě... Kluci navrhují jet dál, tak se jede dál. Míjíme odbočku na Hill of Tara, kam se doufám dostaneme v sobotu a dojíždíme do Navanu. Po cestě moc BB nezahlídnem, na benzince jsou prodavači bezradní, tak pokračujem dál do Slane. A máme štěstí, hned po jednom neúspěšném pokusu, chytáme krásné ubytováná v BBčku. Kluci odmítají spát spolu, takže dojde na smíšené dvojice, já si zabírám opět Rudu :-)) Ubytujem se a vyrážíme na pifko do místní hospůdky.
*****************************************************
Z Mitchelstown pokračujeme k Rock of Cashel, sídlu králů. Jenže už si pripadám tak trochu přesycená všemi těmi zříceninami, hrady, kláštery, pevnostmi.. tak už mě to nějak moc nebere. Navíc klášter z jedné strany obestavěný lešením. Projdeme si klášter i přilehlý hřbitov a sejdeme dolů ke zřícenine opatství.
Z Rock of Cashel se vracíme přes klikaté cesty s nádhernými vyhlídkami do Midletonu. Tady samozřejmě nemůžeme vynechat prohlídku místní distilerky, kde se pálí Jameson. Petr nás ještě nabádá, ať se nezapomeneme na konci prohlídky přihlásit na testování whiskey. Dbalá jeho rady na konci prohlídky bleskurychle zvedám ruku a ještě s jednou slečnou si nás poté paní průvodkyně odvádí k rezervovanému stolu v baru. Tady už stojí připravený stoleček se třemi druhy Irské whiskey (Jameson, Paddy, Powers), jeden druh skotské (Johnnie Walker) a jeden americké (Jack Daniel´s. Paní nás uklidňuje, že nemusíme nic poznávat, že budem jen zkoušet. Nejdřív projedem irské, popíše nám rozdíly v chuti a vůni a máme si vybrat, která nám chutná nejvíc. Já vybírám Powers. Pikantní sladko kořeněná chuť, mnohem výraznější než Paddy a Jameson. Dvě ostatní oproti Powers chutnají jak čistý čajíček.
Teď jdem porovnávat námi vybranou whiskey s whisky skotskou. Musím se přiznat, že whisky moc neholduju, tak jsem nečekala žádné velké zázraky. Rozdíl v chuti mě ale vážně dostal. Ve skotské už při přivonění odhaluji vůni kouře a whisky chutná jak pěkně prouzená. Což je asi hlavní rozdíl při výrobě, kdy se ječmen pro skotskou whisky suší nad otevřeným rašelinovým ohněm a naproti tomu slad pro irské whiskey se suší v těsně uzavřených pecích, čímž se zachová pouze čistá sladová chuť bez kouře a rašeliny. (Výjimkou je whiskey Connemara Peated Malt). Poté se irská whiskey destiluje třikrát (na rozdíl od dvojí destilace v případě skotské whisky), což jí dává hladší chuť.(zdroj)
Pak jdem na whisky americkou. Tady zase rozeznávám výrazné aroma a chuť po zrávní v nových dubových sudech.
Na závěr máme vybrat whisky, která nám chutnala nejvíc. Bez váhání obě prohlašujeme, že samozřejmě irská :-)) Paní nám donese bonus dvojitého panáka námi vybrané whiskey a mě už to pěkně klokotá krví. Bohužel moc whiskey nepiju, tak mi pomáhá (ochotně) Ruda. Ještě vyfasuju certifikát kvalifikovaného ochutnávače irské whiskey a už se motáme ven :-)
Poslední naší podělní zastávkou je Cobh, malé přístavní městečko na jižním pobřeží Irska. Přístav v Cobhu byl poslední zastávkou Titanicu na cestě do Ameriky.
*****************************************************
ráno se opět scházíme na snídani. Kathleen (majitelka BB) vykládá, že jsou tu ubytované kromě nás další dvě češky. Zachvíli taky přichází na snídani, tak se dáváme do řeči a zjišťujeme, že jsou taky z Brna. Hihi, tak my se sejdem v nějakém prdelákově uplně na konci světa... V klídku posnídáme, tentokrát je prozměnu zmrzlej Ruda. Povídám, ať dneska nikdo nenadává, když nás paní tak krásně ubytovala. Snídaně proběhla bez problému a zas se vydáváme na cestu. Zatímco se v autě provádí předodletová kontrola, provádím po okolí focení.
Po ujetí pár kilometrů se začíná měnit ráz krajiny. Kopce okolo začínají narůstat, kdybych nevěděla, že jsme v Irsku, tak si myslím, že jsme někde v předhůří Alp. Jsme vděční za zataženou oblohu, naše obličeje stačily na Aranských ostrovech nachytat sluníčka dost a všichni máme obličeje jako růžová prasátka. Projíždíme kolem jezer, vřesovišť a lesů. Zastavujem u vstupu do národního parku Connemara a vzhledem k časovému presu si vybíráme jednu z kratších značených stezek a nevydáváme se až k vrcholu diamantového kopce.
Další naší zastávkou je Kylemore Abbey, dovnitř však nejdeme a po chvíli pokračujeme dál. Projíždíme Connemarskou oblastí a vracíme se zpátky na jih do Galway. Tady nachvíli zastavujeme a vyrážíme na prohlídku města, což nám zabere slabou hodinku. Chtěla jsem se podívat do čtvrti Claddagh, na místo historie prstenu Claddagh, ale nějak jsme to nenašli. Nasedáme zpět do auta, já si ještě kupuju cibulový kroužky a pokračujeme dál zpět na jih, do oblasti Burren.
Burren je unikátní, téměř měsíční krajina tvořená rozpukaným vápencem (v průvodci obnažený vápenec) Díky neobvyklým podmínkám zde vedle sebe rostou alpské, středozemní i arktické rostliny.
Jeskyně Ailwee cave už je zavřená, tak doufáme, že budeme mít štěstí aspoň u kamenné hrobky Poulnabrone Dolmen. Podle fotky z průvodce očekáváme mohutnou stavbu z vápencových desek a čeká nás domeček jak z karet :-) ale i tak vypadá působivě a uprostřed holé země i tak trochu mysticky.
Odtud už se vracíme zpět ke Corku. Za "knipl" automatu touží usednout Ruda a na malých silničkách "na černo" zkouší jízdu vlevo. Já se neodvažuji.
V průvodci ještě nacházíme tip na jeden malý místní pivovar tak nás Ruda ve zdraví dováží až na parkoviště. V hospůdce se dožadujeme prohlídky, bohužel nás o víkendu nemá kdo provést. Tak si aspoň kupujeme pivo, já se dávám do řeči s místním štamgastem, který mě varuje, že pivo je dost silné :-) takže zpáteční cesta je veselá :-) (teda ne, že by ta předtím veselá nebyla...)
Do hotelu dorážíme okolo desáté a já u sebe načerno ubytovávám Rudu, pač je bez pokoje. Uložili jsme se na jedný (manželka, Rudova, promine...) posteli a ve vší počestnosti usnuli. Petr ráno (velikonoční pondělí) musí do práce, ale snad něco stihnem v pondělí ještě projet v okolí Corku).
*****************************************************
sobota 7.4.2007
Ráno se scházíme dolů na snídani. Tady musím zmínit Petrovo ranní vystoupení... Sešel na snídani notně nasraný (promiňte mi ten výraz, ale ten jediný se mi zdál správný) Prý měli v pokoji strašnou zimu a netekla jim teplá voda. Takže když se nás paní domácí zeptala, jak se nám spalo, tak si jistě dokážete představit jeho odpověď. V Irsku, kde jsou všichni pozitivní, přátelští, kde všechno musíte chválit a být nadšení... Paní dostala sprda, že tam maj zimu jak někde na hradě, že to bylo hrozný.... No a paní s pánem, pokud si nešli skočit z Cliffs of Moher, to řeší určitě dodnes. Pořád tomu nemohli uvěřit, že si někdo stěžuje, .. prý tam byli podušky navíc a dokonce tam byla pokrývka s elektrickým vyhříváním. No. Divím se, že jsme vůbec dostali snídani :-)
No, tak zmrzlý Petr zvládl řídit auto, takže jsme se zdárně dostali do Doolinského přístavu, odkud se trajektem přepravíme na Aranské ostrovy, tedy přesněji na jeden z nich - na Inishmore
Provedeme ještě pár fotek na pobřeží a za slabou hodinku už se vezeme lodí. Vzhledem k počasí si dovolím zariskovat a vyrážím bez bundy pouze v mikině. Na lodi sice trochu fouká, ale jinak paráda.
Trajekt se pohupuje na mírných vlnkách, svítí nám sluníčko a za hodinku se vyloďujem v přístavu a zároveň v "největší" vísce Kilronan ( Cill Rónáin). Všichni výletníci si půjčují kola (10,- EUR na den) nebo nastupují do výletních taxíků. My si věříme a hodláme si ostrov projít pěšky (ostrov má na délku sotva 12 km) , nejsme přece žádný máčky... Nafasujem mapy a vykročíme. Míjíme spoustu rozparcelovaných políček, semtam nějaká ta kravka, ovečka nebo koník. Ruda se snaží vyfotit jednoho naštvaného krocana. Máme štěstí a dokonce potkáváme kolonii lachtanů válejících se na sluníčku. Nikde se ale nezastavujeme a svižným krokem pokračujem dál po pobřeží. Začíná nám docházet voda, sluníčko pálí a já si říkám, jestli přežiju večer po sundání bot :-) Začínám litovat, že jsme si ty kola nepůjčili, okolo nás si na pohodu šlapou ostatní do pedálů a nikam se honit nemusí. Nás tak trochu tlačí čas, trajekt nám jede zpátky ve 4 hodiny a my jsme ještě nedošli k hlavní atrakci ostrova k pevnosti Dún Aonghasa. Kluci nasazují tempo, takže přidáváme do kroku. Nakonec se k cíli dostaneme, zaplatíme "studentské" vlezné 1.10 EUR a šplháme se po kamené stezce nahoru k pevnosti. Je to kruhová pevnost postavena na útesu ve výšce asi 100 metrů nad mořem. Jedna z teorií ji pokládá za obranou pevnost, avšak nikdo neví, kdo měli být těmi tolik obávanými útočníky, jiná teorie mluví o tom, že pevnost neměla fortifikační význam, ale byla centrem kultury pro místní obyvatelstvo.(zdroj) Prolézáme bránou a zachvíli s úžasem hledíme na moře hluboko pod námi. Samozřejmě v uctivé vzdálenosti od okraje. Odvážím se lehnout si po vzoru ostatních turistů na převis a nechám se unášet představou, že jsem jako ti racci kroužící okolo nás. Jinak uvažuji nad účelem stavby na samém okraji světa. Možná to mělo nějaký symbolický význam (ostrá hranice útesu prý oddělovala svět živých a mrtvých), a po shlédnutí filmu Bitva u Thermopyl (ještě, že jsem na to nešla do kina) mě napadlo, že tam možná taky shazovali návštěvy ;o)
Asi po půlhodince se vydáváme na zpátek a přemýšlíme, jestli dostanem na ostrově ubytování, pač ten trajekt nejspíš nestíháme. Ale máme štěstí, podaří se nám chytit "taxika" nazpátek a ještě máme navíc přednášku o ostrově (asi tak 750 domorodců, v sezoně se tu za den protočí asi 3000 turistů, mají tu college, na které se vyučuje Irština a spoustu dalších zajímavostí) a ještě v přístavu stíháme zajít na chowder (hustá smetanová polévka s kousky ryb a mořských potvor) mňam, a na jednoho guinessa. Tak nějak se rozsedíme a málem zapomenem na trajekt :-) Nakonec ale stíháme a už se houpem na vlnách zpět do přístavu Doolin.
Vzhledem k tomu, že je ještě světlo, vyjíždíme navrch zpět ke Clibfs of Moher. Záměrně se vyhneme parkovišti (8 EUR na auto) a parkujeme na cestě. Teď už jen pár schodů navrch a jsme tam. No paráda. Útesy na Cliffs of Moher jsou myslím tak 200 metrů nad mořem, takže ještě šílenější podívaná než na ostrově. Opět se odvažujem ke kraji (i přes zákaz vstupu) a kocháme se pohledem pod sebe. Na Moheru se dlouho nezdržujem, musíme stihnout dojezd do města Galway, kde si chceme sehnat ubytko.
Oblastí Burren jen projíždíme, nejspíš se sem stavíme na cestě nazpět. Začíná se stmívat a mě zase jímá hrůza, že dnes určitě budem muset strávit noc v autě. Radím zastavit zavčas v nějaké vesničce před Galway a sehnat nějaké Bíbíčko. Ne, prostě musíme dojet co nejblíž Galway, abychom byli druhý den, co nejblíž národnímu parku Connemara. No potěš koště.
Do Galway přijíždíme samozřejmě za tmy a sháníme nějaký ten hostel.. Ehm, to je ale překvapení, všechno je plné, Bíbíčka rovněž, i přes snahu jedné paní domácí, které se nám snaží pomoct a telefonuje do všech známých Bíbíček, jestli náhodou nemají volno. Bohužel nic. Radím vyjet úplně mimo město, do nějaké vsi, tam se Bíbíčka shání líp. Pádíme tmou, nějakou malou silničkou (jejee, rýmeček) oči upřené do šera. Najednou Ruda zařve: Bébéčko. Petr dupe na brzdu a přijížídme k malému baráčku s vývěsním štítem B&B Marta. Povídám, že to bude osud, moje švica se jmenuje Marta. Ruda na to, ne, to bude osud, protože jsem to zahlídl jáá :-) No každopádně se odvažuji zazvonit na dveře. Po chvíli nám otevře stařenka v natáčkách. Já nasadím zkroušený obličej, jakože už strašně dlouho sháníme ubytování pro čtyři osoby, nikde není místo, ...... Paní povídá, že má pokoj jen pro dva. A já na to, že to nevadí, že ostatní si klidně lehnou na zem, že nám stačí jen nějaký pokrývky. No, nebudu vás napínat, mě paní ubytovala to pokoje k malému synovci, a Rudu na extra matraci do pokoje s Petrem a manželkou. Ještě mu tam nanosila pokrývky, poprali jsme se sprchou a zaslouženým spánkem jsme usnuli.
*****************************************************
patek 6.4.2007
První naší zastávkou je vesnice Adare a prohlídka parku a golfového resortu Adare Manor hotel & Golf resort. Ve vesničce je řada zachovalých typických irských domků se slámovou střechou. A pokračujeme dál. Musím připsat, že máme zatím dost neuvěřitelné počasí, slunce svítí o stošest.
Zatím uháníme po dálnici. Chceme ještě stihnout západ slunce na Cliffs of Moher. Bohužel však kdesi špatně odobočujeme a na útesy dojížíme již za notného šera.
I přes to šero vnímáme vysoká skaliska a vodu hluboko pod námi. Dohodneme se, že pokud nám to vyjde vrátíme se sem zítra ještě za světla, abychom si to mohli pořádně užít. Jelikož se připozdívá, nezdržujem se na útesech dlouho a vyrážíme dolů do Doolinu sehnat nějaké to přespání. Po několika marných pokusech zjišťujeme, že to až tak jednoduché nebude. Evidentně se půlka evropy rozhodla strávit velikonoční víkend v Irsku. U jednoho Bíbíčka zahlédneme dokonce padající hvězdu, tak si přejem najít přespání. Nakonec máme štěstí v jedné vzdálenější vesničce a kupodivu nás staříček v pokročilejší hodině přivítá a uvede nás do pokojíků. Ještě si na ráno objednáváme snídani a už se zavrtávám do peřin...
utery 3.4.2007
vikend 30.3 - 1.42007
male intermezzo via Cork Airport - Heathrow - Ruzyne - Brno (Penalta) - Charlies - byt - kadernice - byt - Baldovec - byt - Davne Casy - Grand - Ruzyne - Heathrow - Cork Airport - Blarney
*****************************************************
nedele 25.3.2007
Spime poklidnym spankem, kdyz tu nas najednou probouzi klepani. Rozespala otviram dvere a koukam na pani domaci s rucnikem v ruce. Jeste povida cosi o hodinach. Zavru dvere a premyslim, proc nas budi o hodinu driv, vzdyt je teprv pul osme, jeste jsme mohli pul hodky spat.. No nic, jeste na chvili zalehnem a o pul devate jdem dolu na snidani. Jidlo serviruji v krasne jidelne, mame opet typickou irskou snidani. Pak uz jen zaplatime a vydavame se na vlak zpet do centra. Vlak nam ma jet 9:20, takze v pohode stihame.
Uz jsme skoro u nadrazi, kdyz tu najednou vidime prijizdet vlak.. Co to, vzdyt ma jet az za deset minut.. NO je to tu nejaky pomotany, to jsou celi Irove.. Jizdnimu radu nerozumime, pan v okynku hlasi, ze dalsi pojede za 25 minut.. No, tak cekame na nastupisti a nadavame. Na nastupisti se objevuje mlady spanelsky par a pta se na docela zasadni otazku. Pry jestli se posunoval ten cas?...............CAS...............ON SE ZE SOBOTY NA NEDELI POSUNOVAL CAS............No, tak to se nam docela povedlo, uz zaciname chapat tu pani... prisla nas budit presne v tu dobu, kdy jsme meli byt dole na snidani a my si tam zatim nakracime jako lordove o hodinu pozdeji. Vlaky samozrejme jeli podle jizdniho radu, jen podle posunuteho casu. Jsme my to tedy mamlasove. No, nebyt tech spanelu, tak si toho asi za cely den nevsimnem a prosvihnem posledni zpatecni bus do Corku. Jezkovy voci..... No smali jsme se tomu cely den... To se fakt povedlo.. Porad si predstavuju, jak si majitele toho B&B musi klepat na celo....
Cas na prohlidku Dublinu se nam o hodinu a pul scvrkl. Petr si chce z ciste profesionalnich duvodu poslechnout sbor v jakemsi kostele, takze se rozdelujem. Ja s Janou vyrazime do Trinity College, coz je nejprestiznejsi univerzita v Irsku.
Chceme navstivit knihovnu. Tam maji otevreno az od dvanacti, takze se vydavame vyhlidkovym busem dal. Vyskakujem u parku na Merrion Square a fotime si uzasnou sochu Oscara Wilda s krasnym usklebkem. Naskakujem zpet na hop on - hop off a vyskakujem u parku St. Stephen´s Green, dalsi zastavkou je ctvrt Temple Bar, St. Patricks Cathedral a jeste jednou vyskakujem u Trinity College, abychom si prohlidli knihovnu. Zaverecnou jizdou vyhlidkovym busem zakoncujeme pobyt v Dublinu a padime na busove nadrazi, kde mame domluveny sraz s Petrem. Autobus nastesti stihame v pohode a zachvili uz jsme na 4 hodinove ceste zpet do Corku.
sobota 24.3.2007
Dneska mame snidani na pokoj, musime stihat odjezd busu v 8 z Corku do Dublinu. A vzhledem k tomu, ze rano o vikendu proste busy z Blarney do Corku nejezdi, si musime objednat taxika...
Zpatecni listek Cork - Dublin za 18 EUR je celkem v pohode.. zachvili uz sedime v buse a pred nami je 4 hodinova cesta. Kratce po dvanacte uz prijizdime na autobusove nadrazi v Dublinu a vydavame se na prohlidku mesta. Teda na zacatku spis patrame po vhodnem ubytku, nerezervovali jsme si nic predem, spolihame na stesti, jako jsme meli v Dingle (jaci jsme blazni jsme zjistili o chvili pozdeji)
Jako prvni zkousime jakysi hostel pobliz autobusoveho nadrazi. Polska recepcni se nejdriv hada s jakymsi polakem a pak mi rekne, ze by mela mista volne, ale ze si nejdriv musime prohlidnout pokoje. Da mi kod a posila nas kamsi do podzemi. Kod vytukam a otviram dvere. Tam na nas koukaj vrazednym pohledem 4 zlocinci, coze tam jako chceme. Chvatne se omlouvame, ze jsme si jen chteli prohlednout bydleni a pani recepcni uz jen na uteku stacim rict, ze to neberem :o) Dalsi Bebecka a hostely hlasi obsazeno, takze si pomalu zaciname zoufat. Naplanovali jsme si vikend uzasne, zrovna na dobu, kdy se primo v Dublinu kona fotbalovy zapas Irsko vs Wales. (Puvodne jsme meli jet uz drive na Sv. Patrika, ale predpokladali jsme zacpy ve meste, tak se to presunulo - ehm a zas blbe...)
Zapadli jsme do informacni kancelare, vystali jsme asi pul hodinovou radu a pani za prepazkou neprestava kroutit nevericne hlavou, kdyz ji sdelim sve prani, aby nam v Dublinu vyhledala nejaky hostel, nebo studentske ubytovani. Bohuzel, vsude je obsazeno, mela by pry par 4* hotelu od 200,- EUR na osobu :-))))))) chachaaaa. Asi budem spat pod mostem. Premyslim, jestli by se nam nevyplatilo odjet na noc prespat do Corku a vratit se v nedeli zase :-))) Pani rozsiruje hledani i na prilehle okoli Dublinu. Hura, mame nabidku za 40,- EUR, Bebecko cca 20 min. vlakem. Jenze problem, na rezervaci pani potrebuje kreditku, jinak nam pokoj drzet nebudou.. Samozrejme ji s sebou nikdo nema...Takze nouzove reseni... Janca tam vlakem dojede, majitelum hodi zalohu, do pokoje batoziny a sraz si dame o peti v centru pod spici.
My zatim s Petrem obchazime okoli. Sem tam nejaka katedrala, obchod. Na jedne ulici jsme dokonce objevili ceskou hospodu s plakatem lakajicim na koncert Tri sester a na sledovani fotbaloveho utkani Cesko vs Nemecko. Okolo pate se opet shledavame s Jancou a chceme jeste zkusit chytit jeden z mistnich vyhlidkovych hop on - hop off autobusu. Podari se a my jeste davame rychlou okruzni jizdu Dublinem, at si muzem lip naplanovat zastavky druhy den. Jizdenka stoji 14 EUR a plati 24 hodin, takze snad neco stihnem.
Vecer jeste prochazime ctvrti Temple Bar a hledame volny pub, kam bychom mohli sednout na Guinessa. Vzhledem ke skoncenemu utkani Irsko Wales je vsude docela narvano. V jednom viktorianskem baru se nam vsak podari ukoristit 3 stolicky primo u baru, takze nakonec mame stesti.
Vlak do B&B stihame v pohode, Janca objednava snidani na pul devatou a uz se vydavame do perin.....
*****************************************************
streda 21.3.2007
Chrti zavody...... :-) No vazne. Dneska se konaji v Corku zavody chrtu - Greyhound.
Taxi nas doveze pred vchod do Curraheen Park. Pri vstupu dostavame brozurku s vypsanymi zavody a jmeny psu, vcetne jejich umisteni na predchozich zavodech a vypsanymi pocatecnimi kurzy. Jeste pred zacatkem dostihu si projdeme areal (zavodiste, start, cil, tribuny, restaurace, sazeci mista....) Kluci se jeste radi s mistnimi bookmakery jak a na koho sazet :o)
Zkousim prvni dostih - sazim 2 EUR na dvojku. Divam se na drahu a v ruce zmoulam listecek se jmenem psa. Start. Cele to trva necelych 40 vterin a psi jsou v cili. Jasam, jak kdybych vyhrala majlant. To moje psisko to vyhralo. Juhuu, zacina me to tu bavit. Jdu si vybrat vyhru a premyslim nad dalsim dostihem. Tentokrat sazim 3 EUR na cislo tri. Ajeje, spatny tip, dobehl druhy..
No.. takhle jsem odsazela vsech deset zapasu a ctyri jsem vyhrala, takze jsem nakonec byla v plusu :o) a docela jsme si to uzili. Nejlepsi byla kolegyne Jana. Nejprve si vsadila na psa podle jmena: Scooby Dude. Ten nevyhral. Ostatni vetsinou sazeli dle vypsanych kurzu a tipovali favority. V jednom dostihu se objevil pes s kurzem asi 18:1, tedy uplny outsider. Vsichni jsme se smali, jestli vubec dobehne do cile. Janci se ho zzelelo a odesla si na tohoto psa vsadit. V okamziku ukonceni kurzu byl tento chrt na 8:1. A k prekvapeni snad vsech na tribune dobehl s prehledem do cile jako prvni. Wow, tak tomu rikam stesti.....
*****************************************************
pondeli 19.3.2007
Probouzime se chvili pred osmou. Balime veci a jdem do kuchynky. Petr vari caj, zbytek se vydava do potravin na nakup. Kdyz vychazime z domu, sviti slunicko.. na petiminutove ceste se stihne prihnat mracno a zacnou do nas busit kroupy. Skryvame se u vchodu na jedne ulici a cekame, dokud neprejde to nejhorsi. Dokoupime zasoby, na hostelu vypijem caj a uz jsme zase na ceste.
Dneska vyrazime na okruh na poloostrove Dingle. Zastavujeme u plaze kousek za Dingle a sbirame musle :-) Ja nevim jak ostatnim, ale me asi umrzly ruce..
Pokracujeme po Slea Head Drive po jizni strane zalivu Dingle. Knizni pruvodce doporucuje zastaveni u prehistorickych staveb, kterych je v tomto koute Irska pozehnane. My zastavujeme u pevnosti An Dùn Beag - jedno z nejzachovalejsich irskych ostroznych hradist pochazi z doby zelezne. Opet nas stiha neprizen pocasi, vitr a kroupy. Husty dest a mraky skryvaji vyhled na Blasket Island.
Ze silnice zahledneme docela peknou plaz. Sjizdime k ni a opet chvilku fotime. Sbiham az dolu k pisku a kocham se. Kocham se vsak prilis a nevsimnu si, ze se ke me blizi trochu vetsi vlna. Nez vsak stacim zareagovat, mam vodu v botach a do puli lytek jsem pekne mokra. Brrr, tak ted uz asi umrznu uplne. V aute vyzouvam boty a snazim se ususit co se da.
Dalsi archeologickou pamatkou, kterou po chvili patrani nachazime je Gallarus Oratory. Oratorium z nasucho kladeneho zdiva je pamatkou na starokrestanske Irsko. Bohuzel se nemuzeme dostat az ke stavbe, v navstevnim centru zda se byti zavreno. Ja mezitim pekne v mokrych botach umrzam. Menim bezpecne misto na zadnim sedadle za narocne misto navigatora na sedadle spolujezdce. Ma to vsak jednu vyhodu, poustim si naplno topeni na nohy a zachvili mam suche boty a je mi teplo, coz je k nezaplaceni.
Zatim projizdime vnitrozemim zpet k Dingle. Sviti krasne slunko :-) a my se muzem kochat vyhledem na zasnezene vrcholky "hor". Zastavujeme jeste jednou v Dingle v informacnim centru, vyfotime si sochu delfina Fungie, ktery se v Dingle usadil. Timto uzavirame okruh po Dingle Peninsula a za vydatneho deste se vracime pres Killarney na jih. Nase cesta miri na poloostrov Beara a na ostrov Dursey Island. Tentokrat nam pocasi preje a na cestu z Kennmare po severni strane poloostrova Beara uz nam pekne sviti slunicko. Projizdime malebne vesnicky, nebo spis domecky roztrousene v divoke prirode, at uz na utesech, nebo vys v kopcich. Vsude nezbytne ovce, semtam nejaka ta krava ci kun. Jednou se po nasem aute dokonce vyritili dva psi a snazili se auto pokousat :-) a v jedne zatacce jsme potkali ovci. Na samem cipu poloostrova nachazime lanovku, ktera prevazi turisty na ostrov Dursey. V divokem vichru to vypada na hodne adrenalinovy zazitek - houpajici se kabinka nad rozbourenymi vlnami....nedame se vsak timto pohledem odradit a hodlame si za ctyri eura toho adrenalinu poradne uzit. Pan v kase nam vsak oznamuje, ze prave kvuli tomu vetru jsou jizdy zruseny.. tak smula...Vracime se zpatky po druhe strane poloostrova a mirime do Bantry.
Zastavujeme u viktorianske stavby Bantry house a prochazime okoli domu a zahradu. Vzhledem k tomu, ze mame pred sebou jeste kus cesty, vydavame se zachvili na dalsi cestu. Mirime podel zalivu Bantry k "nejjihozapadnejsimu mistu Irska k utesu Mizen Head. Pocasi je opet nadherne, sviti slunicko a protentokrat prestal foukat i vitr. Od parkoviste je signalni stanice vzdalena asi deset min pesky (99 schodu, jeden most) Mame vsak smulu, most je kvuli oprave zavreny, takze se nedostanem primo na Mizen Head.
Je pozdni odpoledne a my se pomalu vydavame zpet do Corku. V pruvodci jeste najdu, ze po ceste mame jeste jednu zajimavost - stary kamenny kruh - Drombeg stone circle , coz urcite stoji za navstevu. Takze trochu menime plany a hledame jeste odbocku k tomuto mistu. Znaceni je skoro neznatelne, ale podari se a my za drobneho sera prozkoumavame stary druidsky oltar. Nase posledni foto uprostred kameneho kruhu v seru vypada temer mysticky. Moc se vsak zdrzet nemuzem, musime jeste stihnout vratit auto.
Do Corku prijizdime za tmy, nepodarilo se najit odbocku, abychom se vyhnuli dlouhatanskemu okruhu kolem Corku, takze se nam cesta zbytecne prodluzuje. Petr nas vyhazuje u hotelu a jede odevzdat auto na letiste.
Uffff.....
*****************************************************
nedele 18.3.2007
Dneska zaciname nas dvoudenni vylet po jihozapade Irska. Opet vydatna snidane, kolega pristavuje auto z pujcovny a zachvili uz jsme na ceste.
Prvni planovana zastavka je v Killarney, odkud chceme vyrazit na okruh Ring of Kerry. Pachame jeste jednu malou zastavku, protoze nam v mestecku Macroom padne do oka mistni hradecek. Zacina foukat pekne silny vitr a poprchava.
Par fotek a uz jsme zas na ceste. Zastavujem v Killarney a hledame zachodky. Z Killarney uz se vydavame primo na okruh Ring of Kerry. Prvni zastavkou je pevnustka Ross Castle (Jarco ;o)). Pevnost stoji na brehu jednoho z Killarneyskych jezer a od toho jezera pekne fouka. Prestava prset a zacina lit a sem tam na nas spadne kroupa. Opet par fotek a prchame zpet do auta a pokracujeme dal okolo jezer k domu Muckross house. Fouka, ale mezi mraky se obcas ukaze slunicko a dovoli nam nafotit si dum.
Ja krome fotaku trimam v ruce slupku od bananu a marne hledam odpadkovy kos a uvedomuju si, ze jsem jich tak nejak vubec moc v Irsku zatim nepotkala. Sveruju se se svym zjistenim kolegum a Petr pridava, ze mu v Irsku chybi krome odpadkovych kosu jeste stetky na zachodech :o)) No jo, to je taky pravda.. Ja nastesti odpadak objevuji na damskych zachodcich (stav stetek nezjistuju). Zacina prset.
Autem pokracujeme vys k vodopadum Torc, mijime vsak odbocku a musime se otacet. U vodopadu spachame opet par fotek a pokracujem dal. Zacina lit. (zacinam si pripadat jak zajezd japonskych turistu - vyskakat z busu, cvak, cvak a pokracujem dale) (Nojo, ale jak chcete jinak stihnout Irsko za dva dny ;o)
Zastavujem o kousek dal, u mista, kde jsme se otaceli a kde predtim krasne svitilo slunicko, ze by se tam jako dalo udelat par peknych fotek. Ehm.. ted prsi. Presto se nedame odradit a vydavame se ven z auta.. Zacinaji padat kroupy.. Mno, tak nic, jedem dal, treba budem mit vic stesti. Vyjedem na cestu a zacina svitit slunicko.. huraa. Zastavujem na dalsi vyhlidce, vylezem z auta a zacina lit.. Mame evidentne spatny interval : zastavka - dest, jizda autem - slunecno. Musime to nejak preladit. Dostavame spasny napad. Vyjedem, a jakmile se objevi slunicko, zastavujem, at je to, kde je to :-))
A je to tu, zastav, zastav (silnicka je siroka tak na jedno a mozna pul auta) Ale podarilo se, stavime u jakesi soukrome zriceniny a fotime, fotime, co slunce dovoli. A pokracujem, jeste za svitu slunce dal. Asi po 10 metrech se davame do smichu. Za zatackou se objevuje dostatecne velke odpocivadlo s krasnym vyhledem na jezera. Mame my to tedy odhad. Vyplacame slunko na miste s nic moc vyhledem a na Ladies view uz nam zas zacina prset a vichr nam temer rve fotaky z ruk :o(. No nic, pokracujem dal.
Vyhlidka Moll`s Gap je posledni zastavkou nad Killarneyskymi jezery. Silene tu fuci a padaji kroupy.
Prusmykem pokracujeme dal po Ring of Kerry do mesta Kenmare. Tentokrat mesteckem bez zastavky projizdime a jedem rallye po brehu reky Kennmare. Obcas vyuzivame letmych paprsku slunce a vyhledu na pobrezi k foceni.
Zaujme nas socha madonny postavena na jedne vyhlidce nad zalivem Ballinskeligs. Zastavujeme auto a chystame se vylezt z auta a opet neco nafotit. Co to? Rudovi se nedari otevrit dvere. Zkousi se do nich poradne oprit.. Nic... Z druhe strany se do nich opira silny vit. Zachvili to zkousi zase. Tentokrat se podari a Ruda je zachvili venku. Ted to zkousim ja.. Dvere drzi. Martin mi pomaha, takze se po chvili zapasu dostavam ven i ja. Jenze nez se stacim rozkoukat, uz me vitr, tedy vichr zene kamsi pryc. Snazim se zpomalit a brzdit. K okraji se neodvazuji, vidim Rudu jak zapasi. Udelam decentne jednu fotku a chci se vratit k autu. Obracim se proti vetru a v predklonu (skoro lezmo) se snazim popojit par kroku.. Jenze jak jsem predklonena, tak mi vitr podrazi nohy a uz se valim po zemi. Ruda se ohlidne, mavne rukou a je na nem videt, ze je rad, ze se sam dostane k autu :o) Krome toho na me kouka autobus plny turistu, kteri po tomto zazitku vzdali vylet z autobusu a radeji hned odjizdi pryc. Nakonec se podari a zachvili jsem v bezpeci auta. Jen citime, jak kdyby nam s autem lomcovala banda pubertaku.. Radeji odjizdime pryc dolu k zalivu Ballingkelig.
Pokracujeme dal po pobrezi a premyslime, co tu lidi v tech zapadlych koncinach muzou delat (za dlouhych destivych veceru). Napada nas tak akorat vyroba deti...
Chce se mi na zachod, zastavujem u Sparu v jakesi vesnicce (myslim, ze to bylo Cahirciveen) a dokupujem zasoby. Zima, porad je zima a prsi a fuci. Mijime ostrov Valentia Island a jedem dal podel pobrezi zalivu Dingle Bay.
Mezi mestecky Glenbeigh a Killorglin zastavujeme u mistniho skanzenu Bog village. Fotak mi zase zacina hlasit dochazejici baterku..Safra..
Pokracujem dal a ja se nechavam ukolibat "poklidnou" jizdou. Probouzim se v Tralee, kde si vyfotime vetrny mlyn a vydavame se vnitrozemim pres prusmyk Connor pass vstric nasi dnesni posledni zastavce v Dingle, kde hodlame prespavat. Ceka nas velice zajimava jizda horskymi uzkymi silnickami, kam se vejde sotva jedno auto.
Prijizdime do Dingle, parkujem auto a vydavame se na drobnou prohlidku mestecka. Rovnou koukame po nejakem prijatelnem miste k prespani. B&B je tu dost a Martin navic objevuje ve vedlejsi ulicce hostel Grapevine. Zkousime, jestli nemaji volno a za kolik by se dalo prespat. 16 EUR za noc se zda prijatelne, tak pani oznamujeme, ze se nastehujeme. Bydleni ciste, pokoj pro 8, a je tam teplo...Hodime si na pokoj batoziny a jdem hledat tentokrat nejakou hospudku na jidlo. Vzhledem k tomu, ze se celou dobu tesim na nejakou tu morskou potforu, vybiram jakousi mistni vyhlasenou restauraci, trochu jsem sice prehlidla menu s cenami, ale co. Kdy se mi jeste podari ochutnat mistni speciality :-) ?
Po veceri se vydavame do pubu na ruzku - An Droichead Beag, ktery jsme si vyhlidli uz pri prijezdu. Vladne tu poklidna atmosfera, u baru postavaji rybari a irsky klabosi.
Zapomnela jsem zminit, ze se nachazime v jedne z oblasti Gaeltacht, tedy v oblasti, kde se mluvi puvodni irstinou a dodrzuji se zde stare tradice. I napisy na dopravnich znackach jsou pouze v Irstine.
V hospudce popijime pifko, pozorujem hemzeni. Kolem desate zacina k poslechu a tanci hrat mistni trio tradicni irskou muziku. Hraji uplne uzasne, nohy mi malem tanci sami. Lidi si objednavaji pisnicky a vesele se zpiva. Navic musim zminit zakaz koureni ve vsech podnicich. (kuraci prominou) - neni zakoureno, oci neboli, da se dychat.... a.. co je podstatne, v hospodach je narvano a zadna nezkrachovala. Kdyz si chce nekdo zakourit, vybehne ven pred vchod a pak se vrati dovnitr.
"Tá gach rud anseo thar barr"
Jenze nas ceka dalsi narocny den, tak se pred pulnoci odebirame na hostel. K odemykani dveri slouzi bezpecnostni kod, ktery nam pani domaci pred nasim odchodem sdelila. Jeste v hospudce jsme zjistili, ze si kazdy ten kod pamatujeme jinak :-) nooo, to bude zajimavy.. Stojime pred hostelem a zkousime nase kody. Nic...Ajeje.. Zkousime bouchat na dvere... Zas nic...Zkousim to znovu, zadavam kod a zkousim otacet zamkem.. A najednou dvere povoluji... Uff, uz jsem se bala, ze budem muset zustat spat v aute do rana :-). Tak tise do posteli a spat........
*****************************************************
sobota 17.3.2007 - St. Patrick`s Day
Rano vydatna snidane (at nemusime utracet za dlabanec nekde v centru) a uz se s Rudou (kolega) vydavame prozkoumavat centrum Corku. Ti co prijeli tyden pred nami nam dali nejake info a tipy, takze se uz celkem orientujeme.
Prvni nas ceka navsteva Cork City Gaol - vezeni mesta Cork. Pocasi je primo neuveritelne, slunicko sviti, nikde ani mracek.. zebychom meli takove stesti??? Ve vezeni fasujeme walkmany a sluchatka a vydavame se na prohlidku, ktera trva cca hodinu (mooc pekne vezeni) Vzhledem k tomu, ze po poledni zacina v centru slavnostni pruvod na pocest Sv. Patrika, vydavame se na cestu do centra. Cestou uz se misime s proudy lidi s irskymi vlajkami, zelenymi cepicemi, klobouky, tricky a s tvaremi pomalovanymi nezbytnym Shamrock (trojlistek). Mame stesti a protlacime se na celkem strategicke misto na rohu St. Patrick`s a Grand Parade, odkud mame krasny vyhled na cely pruvod... Me opet dochazi baterka u fotaku, takze fotky jisti kolega. A zacina drobne prset... To jen tak pro poradek, ze jsme stale v Irsku :o)
Pruvodu se ucastnila neuveritelna smesice lidi a postav... Od zastupcu mesta, pres rozlicne nabozenske skupiny, skoly, kapely, fotbalova, basketbalova druzstva, rozstleskavacky, ruzne narodnosti s vlajkami (vypadalo to jak pruvod na olympijskych hrach), k me radosti se kolem protancila skupina brisnich tanecnic, parta kaskaderu provedla par prostocviku, projeli dva alegoricke vozy (dejme tomu, ze vozy) a ja nevim co vsechno jeste.. Obcas mi pripadlo, ze se do pruvodu pridavaji i prihlizejici. Moc zeleno v pruvodu nebylo, atmosferu spis tvorilo rozjarene obecenstvo (tomu klukovi, co nam maval pred nosem nafouknutym kladivem, jsem uz cesky nadavala a hrozila, ze mu to naradicko propichnu, jestli neprestane).
Na konci jsme jeste prosli stanky, pojedli jsme neco hamburgru a spechali jsme toho Patrika "poradne" zapit. Zapadli jsme do jednoho mileho pubu a splachli ty zazitky jednim pifkem. Vecer jsme moc neprotahovali, pac nas ceka dvoudenni vylet po Irsku.
patek 16.3.2007
Tyden probehl v pohode, po praci sem tam nejake to pifko, nakupy suvenyru, pobyt v bazenu....
Udelala jsem si radost prstenem Claddagh Ring.
Vzhledem ke kratsimu pracovnimu dni v patek, se vydavame do Corku navstivit jednu z mnoha mistnich katedral. Maji tu v Irsku na dost mistech uzasny zvyk a to oteviraci dobu vsech turisticky zajimavych mist pouze ve vsedni dny od 9 do 5 nebo do 6, takze se to tezko stiha..
Katedralu jsme vyfotili, vyslechli jsme si vyklad od ochotne pruvodkyne, ja jsem se dokonce pokusila o tlumoceni :-)
V centru jsem se snazila sehnat pasek do kalhot, nebot jak jsem zjistila po par dnech, nechala jsem ten svuj doma a padaji mi rifle. Marne.. vsude stal tak okolo 25 Euro a to se mi vazne davat nechtelo.
Vecer jsme jeste zasli do Musketyra na pifko a nad pruvodci a mapamy jsme zacali planovat nas vikendovy vylet do oblasti Kerry. Chceme vyuzit volneho pondeli a zkusit se vydat dal...(Vzhledem k tomu, ze tu den Sv. Patrika, coz je statni svatek, pripada na sobotu, maji volny den presunuty na nejblizsi pondeli, aby o nic neprisli... dobry ne ;-) V hospudce je v patek pekne narvano, vsichni sleduji fotbalove utkani Cork : Galway a hlucne fandi, krome toho tu jeste vyhrava dvojka na banjo a kytaru.
*****************************************************
pondeli 12.3.2007
Probouzim se tak rychle, ze chvilku zmatene koukam okolo sebe a premyslim, kde jsem....Aha, hotelovy pokoj.... Porad mi ale neco nesedi....Koukam na mobil a snazim se zjistit, kolikze to vlastne je hodin.. Smysl mi to moc nedava, jeste jsem si nepresunula cas.. Zapinam televizi a ladim mistni kanal.. No paaani. je asi 7:12 a ja mam byt na snidani....No samozrejme, ze me tim telefonem rano nikdo opravdu nevzbudil.. To ten pobyt opravdu pekne zacina (nebo spis pokracuje, zacalo to tim odletem :-) Stale jeste v soku si za pochodu oblekam kalhoty, cistim zuby, fenuju vlasy.. Musim vypadat, jak kdyby me pozvykala nejaka krava.
Na chodbe potkavam dalsiho kolegu, ktery se me ujima a vede dolu do restaurace... Tam uz se objevuje i dalsi osazenstvo a zacina dalsi vlna predstavovani...Ehm..ja a ma pamet na jmena...No, snad to zvladnu..
Snidane klasika: michana vajicka (instantni), slanina, houby, tzv. black puding, coz je neco na zpusob naseho jelita, sausage - jemna klobaska, fazole, pecena rajcata a peceny brambory..Pak vyber cerealii, ovoce, nejake to pecivo, croissant, syry, maslo, mleko a jogurty, toasty, k piti, caj, kafe, dzus....
Pak uz zbyva odjezd do prace....
Prvni den nas ceka same skoleni - bezpecnost, kvalita atd...
Promitnou nam prezencku o produktech a procesech, na konci nam daji testik a hrozne se divi, ze to mame na plny pocet bodu.
Dal mame provest, samozrejme po patricne prakticke ukazce, jak spravne zvednout a polozit krabici a jak posunout vetsi predmet na koleckach.
Kdo byl nekdy pracovat v zahranici, ten vi, o cem pisu... Pro mistni vec naprosto bezna, pro ceske pomery pomerne vtipna...
Jeste se musim zminit o prestavkach. Maji tu neco, jako druha snidane a pak klasicky obed... (V kantyne mi chybi Olinka - Olinka je nase Delissa - jen pro zasvecene)
Na druhou snidani se serviruje temer to same co v hotelu a na obed byva na vyber ze dvou jidel, ale zachranuje to volny salatovy bar. .... Jestli se budu stravovat podle mistnich zvyklosti, tak prijedu zpatky jako koule.. Prozatim se rozhoduji pro zruseni sladit si caj zmensila jsem porce.
Vzhledem k nasemu pozdnimu priletu dostavame po obede volno a lifruji nas zpet na hotel, abychom se vyspali.. Jelikoz vsak cely den sviti slunko, rozhodujeme se s kolegou pro navstevu mistni pamatky - Blarney Castle. Spat muzem az jindy... den bez deste je tu pry vzacnost. Na vrsku veze musime polibit Blarney Stone, ktery uz nekolik stoleti libaji lide ve vire, ze budou navzdy obdareni vyrecnosti. Projdeme jeste prilehlou zahradu s menhiry a dolmeny a uz nam zacina pomalu prset.
*****************************************************
Odjezd od Grandu autobusem SA. ve 13:00. Mam sedadlo vedle budouciho kolegy, tak jsem zvedava. Tipuju, kdo ze spolucestujicich postavajicich na nadrazi s kuframa to bude. Nakonec se potkavame az na sedadlech a nastava prvni seznamovani. ... Snad nam cesta utece, nebo spis to cekani... Odlet je planovan na 20:30..
Na letisti stravime "prijemnych" par hodin cekani. Na odletove tabuli se u odletu do Corku stale neobjevuje cislo odbavovaci prepazky.. Uz to zacina byt podezrele...Aa, konecne. Spolu s drobnou poznamkou o mirnem zpozdeni na priletu se objevuje i cislo nasi prepazky... Nakracime ke slecne, kolega dostane napomenuti za nadvahu kufru (jeste ze jsem nechala doma ten notas..), a slecna nas upozornuje na zpozdeni, a ze mame sledovat informacni tabule..No a my s palubnimi listky nakracime do utrob letiste, do bezcelni zony.
Na tabuli se objevuje zprava, ze dalsi info o odletu bude v 19:00... V 19:00 dalsi zprava, ze dalsi info bude ve 20:00... No a pak uz rovnou ve 22:00. Do toho hlaseni, ze cestujici zpozdeneho letu..... bla, bla .... se maji dostavit k prepazce pro poukaz na obcerstveni. Takze sranda, to jsem zvedava, kdy doletime a jestli nas na letisti bude vubec jeste nekdo cekat...a do toho informace, ze letadlo jeste nevyletelo z Corku, a ze ma technicke problemy.. Jooo, takze poletime, az to opravi, nebo pry pristavi nove letadlo. Ajajajaj
Poukaz za 180 korun jsme utratili v jedne letistni restauraci celkem bez problemu. (Salat rozmaceny nejspis od rana, dezert ze vcerejska, pytlik tycinek a kola za 40,-, no a jeste jsem 2 koruny doplacela)
Mezitim nam zmenili cislo odletove brany, tak se presunujem jinam, ...ja docetla knihu, kterou jsem si brala na dlouhe vecery v Irsku a trochu jsem si na lavicce zdrimla. ........
Chvilku pred pulnoci me kolega budi, ze uz se odbavuje... Tak honem proskenovat zavazadla, zbavit se vsech tekutin a trada do letadla... No, vyleteli jsme asi tak o pul jedne v noci.. Nizkonakladovy let byl bez obcerstveni (No, az tak uplne ne-e, za priplatek vam nejakou tu bagetku donesli).. V Corku pristavame nekdy po druhe hodine mistniho casu... Vystupujem z letadla rovnou na letistni plochu a z hruzou pozorujeme techniky, kteri se okamzite po pristani vrhaji k jednomu z motoru.. No tebuh, jeste, ze jsme v poradku doleteli...
Sbalime zavazadla a sunem se k vychodu. Tam stoji unaveny chlapik trimajici v rukach tabulku se zkomolenym jmenem kolegy, nalozi nas do auta a uz se vezem tmou do mestecka Blarney, ktere se na par tydnu stane nasim domovem.
Na recepci hotelu jeste zjistujeme, kdyze se to rano podava snidane a kdy se kona odjezd do firmy.... Snidane tak v 7:15, odjezd 7:45...Zbyvaji nam cca 3 hodiny spanku.. To tedy budem zitra vypadat hodne representativne.. Objednavam si jeste buzeni pres telefon na 6:45, na pokoji hodim horkou sprchu a zachvili uz nevim o svete...
*****************************************************
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné počteníčko, hezké fotky. Docela závidím.Jo a ukládat a ukládat.
Irsko
(tatynek, 15. 4. 2007 10:59)